Jsou chvíle, kdy litujeme svého chování vůči ostatním. Nebo kdy míváme pocit odporu, zloby či nenávisti vůči někomu jinému, nemůžeme se toho pocitu zbavit a cítíme, jak nás ovlivňuje v dalším chování. Jsou i takové chvíle, kdy cítíme „spravedlivý“ hněv a dáváme to „patřičně“ najevo.
Většinou víme, co takovým chvílím předcházelo.
Někdo nás rozčílil nebo nám brknul na určitou strunu takovým způsobem, že jsme ztratili nervy.
Někdo udělal nebo pronesl něco, co mu nemůžeme zapomenout. Něco, co nesouhlasí s naším pohledem na věc či našimi hodnotami.
Většinou si zpětně uvědomujeme, jaký mají uvedené chvíle, situace a reakce dopad.
Zhoršují naše vzájemné vztahy. Ztrácíme respekt a autoritu. Zhoršují náš pocit ze sebe samých. Kazí nám náladu. Nutí nás na to stále myslet. Brání nám využít vzájemnou spolupráci.
Tyto případy mají něco společného.
Jsou to naše ego, sebestřednost, ješitnost. Třeba i pouze chvilkový pocit, že jsme středem vesmíru. Pocit, během kterého nejsme schopni širšího pohledu na situaci a především ne z pohledu toho, kdo nás do ní uvedl. Naše instinkty pro ochranu našeho já zapracují. Z neúplných, třeba i protiřečících si informací a domněnek umně vydestilují příběh, který je v souladu s naším viděním světa. Na základě tohoto příběhu rychle vytvoříme závěry a podle těchto závěrů jednáme. Je potřeba trpce dodat, že kvalita našeho chování odpovídá kvalitě přípravy příběhu.
Kvalitu našeho chování, myšlenek a pocitů ovlivňují příběhy, které si v sobě tvoříme.
Pokud nejsme spokojeni s naším chováním, pocity či myšlenkami, upravme své příběhy. Z příběhů inspirovaných potřebou bránit své ego udělejme příběhy inspirované naší zvědavostí.
Až si příště uvědomíte, že váš pocit z někoho, či už přímo vaše chování, by mohly být založeny na neúplném příběhu, zapojte vaši zvědavost. Nejen, že tím zlepšíte kvalitu svého příběhu a tím i jeho závěry, ale zároveň už při zvědavém hledání ucítíte, jak se mění vaše pocity. Jak na jedné straně klesá nespokojenost, zloba či pohrdání, a na druhé straně vzrůstá vyrovnanost, klid, zájem, empatie, zájem o budoucnost.
A jak by mohla znít vaše první zvědavá otázka ve vztazích (s partnery, kamarády, spolupracovníky …)?
Proč by to sakra ten rozumný člověk dělal?
Možná si tu otázku nestihnete položit před tím, než ztratíte náladu, uděláte nebo řeknete něco nepatřičného.
Ale čím dříve si tuto otázku položíte, tím dříve přestanete být obětí svého jednostranného pohledu a domněnek. Umožníte tím sami sobě vidět dotyčnou osobu v širších souvislostech, doplnit opominuté informace a přetvořit původní, instinktivně obranný příběh na popisný román s otevřeným koncem.
Bude lépe vám i druhým, a k tomu udržíte své dobré vztahy.
Nestačí vám jedna otázka? Zkuste další, pokročilejší, a vhodnou na další článek.
Jakou roli v tom mohu hrát já?
